Povaha znakového jazyka (“mýty” a skutečnost)

Je vždy příjemné zaregistrovat, když v rámci popularizace vědy v různých týdenících, denících apod. dojde i na lingvistiku, notabene pokud jde o nějaký moderní přístup mířící svými otázkami k podstatným věcem jazyka a fenoménů s ním souvisejících. V letošním 20. čísle Respektu byl tou příjemnou událostí článek Lukáše Tomka, v němž autor stručně, ale pro laickou veřejnost nejspíš informačně velmi hodnotně seznamuje se základními aspekty problematiky znakového jazyka, s jeho vztahem k jiným modům přirozeněřečové komunikace a v náznacích také informuje o vztahu znakového jazyka, neurolingvistiky a znakových systémů obecně (tj. o otázkách sémiotických). Daní za nutně krátký rozsah článku je diskutabilnost některých tvrzení (resp. vědomí nezbytnosti jejich hlubšího kontextového zapojení) a nepotěší zkomolení jména jednoho z největších světových sémiotiků, Jurije Lotmana, přesto jej mohu doporučit jako vějičku pro ty, které by problém znakových jazyků, jejich struktury (gramatiky apod.) a jejich pozice mezi dorozumívacími systémy mohl zajímat. Nepříliš kvalitní scan článku nabízím ZDE. A pro ty z vás, kteří byste chtěli zvědět o věci víc, pak tyto odkazy:

Ruce.cz

Sylaby oboru Čeština v komunikaci neslyšících pro rok 2007/2008 na FF UK v Praze

-MN-